Dostávám ráda různá vánoční přáníčka a „péefka“, ať už přijdou jako papírové pohlednice či e-mailem. Někdy jsou to lidé, které často nevídám, dalo by se říct „spící“ přátelé, kteří patří do různých etap a odboček mého života. Letos poprvé jsem dostala takové přání od milé dívky jménem Jeong Yeon z Jižní Koreje. Přivedlo mě k zamyšlení, že přátelství je věcí absolutně mezikulturní. Možná že to bude znít jako klišé, ale přátelství je často neměřitelným výstupem mezinárodní spolupráce, kterou v oblasti dětí a mládeže podporuje a realizuje Česká rada dětí a mládeže.
V roce 2008 již potřetí odstartovala bilaterální výměna mezi Českou republikou a Korejskou republikou, která se realizuje na základě smlouvy mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a příslušným korejským ministerstvem. Realizátorem byla také potřetí Česká rada dětí a mládeže. I v tomto ročníku se povedla klíčová věc: výběr dobrých zástupců za českou stranu, mladých lidí, zastupujících členská sdružení, kteří jsou organizačním týmem při přijetí korejské delegace a zároveň jsou vysláni na reciproční pobyt do Jižní Koreje. Zatímco dlouhá cesta je zatím ještě před touto skupinou, pobyt desetičlenné korejské delegace je věcí minulou. Zůstaly vzpomínky, zkušenosti a snad také něco navíc.
Korejská skupina složená z osmi mladých lidí, tlumočníka a šéfa delegace, který zastupoval ministerstvo, měla během svého pobytu od 27. 10. do 6. 11. 2008 opravdu bohatý „naučný“ program v nejrůznějších regionech republiky. Jen těžko z něj ke konci svého pobytu vybírali nejsilnější momenty. Pro někoho to byla neopakovatelná atmosféra Pražského hradu a jeho okolí, pro jiného živelné představení moravské cimbálové muziky. Někdo měl zase nejvíce dojmů z pobytu v českých rodinách (tzv. homestay).
Vzpomínky tří členů „české delegace“ si čtenáři mohou vychutnat níže. Dalšími zástupci sdružení dětí a mládeže pro výměnný program v roce 2008/2009 jsou: Lucie Bauerová (Pionýr), Lenka Dvořáková (Expedice Natura), Jan Hykš (Junák – svaz skautů a skautek), Jan Klement (Liga lesní moudrosti), Petra Nováčková (A-TOM), Lenka Novotná (ELSA ČR) a Ondřej Šejtka (ČRDM).
Michaela Přílepková (Česká rada dětí a mládeže)
Jídlo jinak
Když se člověk setkává s jinou kulturou, jsou některé oblasti, kde jsou odlišnosti na první pohled nejvíc vidět. Pro mě to v případě korejské delegace určitě byla odlišná kultura jídla a stolování. Už první společné jídlo ukázalo poněkud odlišný pohled na to, jak vypadá porce jídla, protože se naši milí přátelé najedli již při předkrmu a velice se divili, když přinesli hlavní jídlo (naštěstí polévku jsme v menu neobjednali). Hlavní jídlo prakticky nikdo výrazně neujedl, ale všichni si ho vyfotili, protože takový kus masa v celku na talíři ještě neměli. Pokud se nám pak někde povedlo dostat jídlo na objednávku, tak si to raději zařídili po svém – objednali si jedno jídlo pro dva, dali si ho na prostředek stolu a brali si z něj postupně podle chuti. Musím říct, že prakticky všechno statečně ochutnali, navíc ještě s použitím klasických evropských příborů, na které nebyli tak úplně navyklí. Degustování se týkalo i typických českých nápojů, kde samozřejmě nebylo možné vynechat pivo, které také pouze ochutnali a zapili oběd třemi až čtyřmi doušky podle toho, jestli se jednalo o muže nebo ženu. Naopak jim scházela na stole voda k pití, která se v Asii často dává jaksi automaticky jako součást podávaného jídla.
Homestay
Smyslem pobytu v rodinách mělo být poznání „obyčejného“ života v takové normální české rodině, což se myslím v případě pobytu u mých rodičů v Hluboké nad Vltavou podařilo. Jeong Yeon se dostala takto poprvé takříkajíc na venkov, což se projevilo hned po příjezdu, kdy ji nejprve zarazilo ticho. Hned potom jsem ji našla, jak na dvoře fascinovaně kouká na nebe plné hvězd, které v jejím domovském Soulu kvůli neustálému oparu nejsou prakticky nikdy vidět.
Snažila jsem se jí zprostředkovat různé rodinné kulturní rituály, které jsou pro nás typické. Takže se s námi zúčastnila domácí oslavy narozenin mého bratra, navštívila se mnou vyzdobený hlubocký hřbitov plný lidí den před tzv. Dušičkami nebo jsme na státním zámku Hluboká zastihli českou svatbu.
Kromě zámeckého areálu s parkem a výhledem na zamlženou jihočeskou krajinu s rybníky jsme navštívili také Alšovu galerii se sbírkou gotického sakrálního umění a druhý den krajské město se středověkým jádrem – České Budějovice. V muzeu se zrovna konala velkolepě pojatá výstava o životě lidí na staré Šumavě. Něco z mladší historie jí určitě přineslo také ubytování v panelovém domě v bytě prarodičů, kde měla možnost vidět např. originální umakartové jádro:-).
Myslím si, že velkou zkušeností byla její návštěva také pro členy naší rodiny. Jako běžní lidé na malém městě nemají zas tak mnoho kontaktu s cizinci a zahraničím a nemluví cizími jazyky. O to víc věnovali pozornost všemu, co jsem jim přeložila, a tomu, co se dalo komunikovat jinak než jazykově. Pravděpodobně by nikdy nečekali, že jim bude korejská studentka hrát v obývacím pokoji na bambusovou flétnu úryvek z Dvořáka. Každopádně se Jeong Yeon podle svých slov mezi nimi cítila jako doma, což mě opravdu potěšilo.
Jiří Peterka (Together Czech Republic)
Karlštejn 
Setkání s korejskou delegací, která přijela do ČR na přelomu října a listopadu 2008, bylo pro mě velikou zkušeností po mnoha stránkách. Ačkoli už jsem měl možnost se zúčastnit různých mezinárodních výměn v rámci Evropy, zážitky s Korejci byly velmi odlišné. Korejskou delegaci jsem doprovázel na operu do Národního divadla a při jejich výletu na Karlštejn. Pěší přesun od vlakového nádraží ke karlštejnskému hradu na kopci byl pro mnohé Korejce vyčerpávajícím fyzickým výkonem. Odměněni za to ale byli prohlídkou krásného historického hradu včetně kaple sv. Kříže, která pro ně byla exotickým zážitkem. Nemenším zážitkem pak byla i zpáteční cesta tradičním českým „osobákem“, který pro Korejce žijící v přetechnizované korejské kultuře byl spíše muzejním kouskem.
Homestay
Během „homestay“ pak u mě víkend strávil šéf korejské delegace z korejského ministerstva a jeden z mladých Korejců, který zároveň byl tlumočníkem delegace. Jelikož korejská kultura si hodně zakládá na autoritách, snažil jsem se, aby vše proběhlo v pořádku. Korejský vedoucí však byl velmi příjemný a otevřený, takže i přes jazykovou bariéru jsme se dozvěděli řadu velmi zajímavých informací o tom, jak se v Jižní Koreji žije. Korejská kultura je opravdu velmi rozdílná a rozhodně to byla velká kulturní zkušenost pro obě strany.
Zuzana Holmanová (Česká tábornická unie)
Korejci na Nouzově
Při plánování průběhu návštěvy korejské delegace jsme pro ně chtěli vytvořit co nejpestřejší program. Proto jsme zařadili i přenocování v dřevěném srubu mezi Nouzovskými lesy poblíž Zásmuk.
Den D nastal v pondělí večer, kdy přivezl autobus 10 Korejců a vysadil je uprostřed lesů v naprosté tmě. V jejich očích byl vidět (díky baterkám) jasný strach, co bude následovat. Posbírali jsme kufry na kolečkách a vyrazili do tmy. Po dobrodružné cestě jsme došli až ke srubu. Všichni se trochu uklidnili, když viděli, že nebudou muset trávit noc pod smrkem a rádi usedli kolem stolu.
Po večeři se už uklidněná delegace pustila do prozkoumávání místa. Po zprávě, že v místě se nenachází elektřina, teplá tekoucí voda a ani splachovací záchod, se opět objevil trochu zděšený výraz. Po chvíli bylo ale zděšení pryč, protože ho přemohl pocit, že nikdy v životě nestrávili noc na podobném místě. Trochu mě jako hostitelku překvapilo, že se topení v krbu ujal „Head“ celé korejské delegace a nepustil k ohni nikoho jiného. Musím zástupci z ministerstva složit poklonu, že tento typicky český večer na srubu absolvoval.
Spaní ve spacácích bylo pak již jen třešničkou na dortu. Ráno jsme posnídali a mohli jsme si prohlédnout okolí. Před jedenáctou jsme se opět vydali na strastiplnou cestu (za normálních okolností bez kufrů nikoliv) k autobusu. Myslím, že tento zážitek si Korejci budou velmi dlouho pamatovat, a jsem ráda, že jsme jim ho mohli zprostředkovat.
Homestay
Tak už je to tady. Sedím v autě a mířím do Prahy na Černý most vyzvednout si 2 Korejce, které budu hostit od pátku do neděle. Cítím stoupající nervozitu.
Na parkovišti hledáme a hledáme, až nacházíme korejskou skupinku. V rychlosti se zdravíme a než se rozkoukám, mám přidělené 2 kluky asi tak v mém věku. Jsme na tom stejně, všichni tři jsme trochu vyděšení (ale řekla bych, že já méně, přeci jen jsem doma). Loučíme se a vyrážíme směrem do Kolína, kde budeme trávit víkend.
Asi za hodinu jsme doma, kluci vybalují nezbytné věci a vyrážíme na večeři. Kolín je menší město, a proto není problém projít všechny zajímavosti za večer. První zastávkou je náměstí, kde Korejci obdivují radnici a udivuje je, že v této historické budově pracuje úřad. A protože už máme všichni hlad usedáme do pizzerie (na začátek nepříliš česká volba). Pak už míříme kolem kostela, kde probíhá nezbytné fotografování domů.
Na sobotní den máme v plánu Kutnou Horu, která je přeci jenom pro turisty o trochu zajímavější. Začínáme typicky Kostnicí, kde dostáváme dokonce korejský výklad. Foťák se nezastaví, hlavní je vše dokumentovat. Přesouváme se do Muzea alchymie, kde nás provádí velmi zapálený průvodce a vypráví o stříbrnictví na Kutnohorsku. Další zastávkou je Vlašský dvůr a chrám sv. Barbory. Nutností byly fotky zprava i zleva, zepředu i zezadu.
Když pobyt v Čechách, tak se vším všudy. A tak jsme vyrazili na oběd do pravé české krčmy. V nabídce byly samozřejmě i české speciality, a tak jsme je nabídli i naší návštěvě. Výběr překvapil i mě – kančí guláš s perníkovými knedlíky. Kance nikdy nejedli, tak se to přeci musí vyzkoušet. A s největším „odvazem“ černé pivo do trojky.
Po vydatném a chutném obědě jsme vyrazili zpátky k domovu. A abychom netrávili čas pouze kulturou a historií, vyrazili jsme na kuželky. Nejdřív byli kluci trochu stydliví, ale pak se rozehráli a vcelku jim to šlo. A protože jsme pak byli unavení, navečeřeli jsme se a šli spát. Nedělní dopoledne jsme ještě věnovali procházce po historickém centru a dofocení všeho nenafoceného. Pak už jen zabalit a hurá zpátky do Prahy vstříc dalším zážitkům. Myslím, že jsme si to užili, že Korejci zažili něco z české kultury a že i já jsem poznala aspoň trochu z jejich asijské povahy.
Jako menší vtipnou historku bych doplnila, že jsem musela korejské návštěvě každý večer, když už spali, zhasnout. Nevím, jestli čekali, že se světlo automaticky zhasne či zda jsou zvyklí usínat za světla. :-).
