Tropický červencový den. Jako tisíce jiných lidí sedím v Praze v kanceláři, ťukám do počítače a myšlenkami jsem úplně někde jinde. Už poněkud otrávená létem tráveným ve městě, uvítala jsem tento týden možnost zajet se podívat na několik dětských táborů. Během pár hodin jsem se ocitla v úplně jiném světě a nestačila se divit. Najednou tu nebyly žádné kanceláře, stres a otrávené obličeje lidí v metru. Ať už šlo o tábory velké či malé, různě zaměřené, v chatkách i ve stanech, všude kolem jsem viděla rozzářené tváře dětí a nekonečné a obdivuhodné nadšení dospěláků kolem nich. Okouzlila mě příroda a krásné mezilidské vztahy. Místo rušných ulic šuměl potok a zněl dětský smích, místo smogu jsem dýchala vůni lesa. Připadala jsem si trochu jako zvířátko vypuštěné na svobodu a dala bych nevím co za to, kdybych na některém z táborů mohla ještě pár dní zůstat. Jako malé dítě jsem na tábory nejezdila, dnes už ani nevím proč. Jsem zase zpátky ve městě, koukám v kanceláři na monitor a napadá mě, o kolik krásných letních vzpomínek jsem se tím možná připravila. (Chcete-li se s námi podělit o vaše letošní táborové a letní vzpomínky, klikněte ZDE).
Útěk z města
Od Redakce