Volal jsem jednou odpoledne vedoucímu ohledně nějakého vyjasnění. Vesele a dlouze se mnou klábosil, ale stále byly v pozadí slyšet nějaké hlasy. Nakonec jsem se zeptal, jestli neruším a odpověď mne poněkud zarazila: „…ale vůbec ne, máme zrovna schůzku…“ Z toho jsem usoudil, že onen vedoucí považuje mobilní telefon na akci za zcela normální prvek. Když to domyslím, tak v kolektivu patrně vůbec nevadí „mobilování“ (vedoucích ani dětí) během akce, tedy uprostřed napínavé hry, povídání o táboře, vyhodnocování celoroční hry,… hrůza a děs. Co si totiž budeme namlouvat: pokud používá mobil během akce vedoucí, tak by zcela samozřejmě tuto možnost měly mít i děti. Neobstojí „dospělý“ argument o veledůležitosti očekávaných zpráv (i dítka mají své důležité zprávy). Tak jako se za „nevychovanost“ považuje telefonování při divadelním představení, uprostřed vyučování, na půlnoční mši,… zkrátka na významnějších shromážděních, tak osobně neuznávám aktivní ani pasivní používání mobilní techniky na schůzkách kolektivu. Když je akce, tak je akce – a všichni zcela automaticky vypínají mobil.
Text byl publikován v lednovém vydání zpravodaje Sdružení mladých ochránců přírody – JUVY – www.smop.cz.
Mobil na schůzce
Od Redakce