Zkuste vyjmenovat slavné ženy. Nejspíš si vzpomenete na herečky, spisovatelky či ilustrátorky. Ale na ženy – političky či vynálezkyně se asi budete rozpomínat mnohem hůř. A přitom jich nebylo zas tak málo. Příliš se o nich nemluví. A právě proto, aby se osudy slavných žen dostaly do širšího povědomí, pustil se již po deváté autorský tým do jakési ženské archeologie. Výsledkem je diář Slavné ženy střední Evropy.
Klasickým odrazem vnímání „významných osobností“ byl i výběr největšího Čecha. Mezi deset nejlepších se dostalo devět mužů a tuto skupinu až na posledním místě uzavírala jedna jediná žena – Božena Němcová. Z celkového počtu návrhů bylo celých 17% žen. Diář pro rok 2006 obsahuje dvanáct portrétů středoevropských žen z minulosti. Seznámit se můžete např. s úspěšnou vídeňskou architektkou Margarete Schütte-Lihotzky (1897 – 2000), která se přihlásila jako první žena v monarchii ke studiu architektury a stavebnictví, aby se o čtyři roky později stala první diplomovanou architektkou v Rakousku. Připomenuta je i dáma, která ovládala pět cizích řečí (němčinu, angličtinu, italštinu, francouzštinu a ruštinu), proslula zálibou v rybaření, ale většinou o ní víme pouze to, že byla slavnou operní zpěvačkou: Ema Destinnová (1878 – 1930). Přečíst si můžete příběh Adelheid Popp (1868 – 1939), která se ze šičky a služky dostala až na dráhu úspěšné političky. Portrét s podtitulem zapomenutá cestovatelka vám představí rodačku z jižní Moravy, Barboru Markétu Eliášovou (1897 – 2000). Svou osobní krizi řešila nejdříve cestou do Japonska, kde později působila řadu let v diplomatických službách, aby procestovala notný kus jihovýchodní Asie, Austrálii a Jižní Afriku.
Tradičně bývá v diáři ještě portrét třináctý. Portrét, který přesahuje hranice středoevropského regionu. Tentokrát editorka Saša Lienau představila původně švýcarský projekt nazvaný 1000 žen pro Nobelovu cenu míru (www.1000peacewomen.org). Tato nominace byla vyhlášena 29. července 2005. Počínaje Filipínami byly hodině v každém dalším časovém pásmu vyhlašovány vybrané ženy. Jen je třeba přiznat, že Střední Evropa má kandidátek velmi málo, z České republiky „celá“ jedna – liberecká Věra Vohlídalová.
Informační část diáře obsahuje adresy neziskových a státních institucí, souvisejících s tématem rovných příležitostí žen a mužů. Jen snad ten, kdo by hledal v diáři informaci o tom, kdy má kdo svátek, může být zklamán. Místo toho je téměř u každého dne připsáno jméno některé významné ženy, data jejího narození a oblast, v které se proslavila. Některé portréty z minulých diářů si můžete přečíst na stránkách sdružení, které diář vydává – Profem: www.profem.cz. Jsou to portéry, které jsou sice poměrně krátké, ale o to zajímavěji zpracované. Prostě dokonalé miniatury. Oč menší rozměry diář má – 10,5 x 15 cm, o to víc vyniká elegantní grafický kabát, který mu již tradičně oblékla výtvarnice Jana Štěpánová.
