Jana VohralíkováAby vztah státu a občanského sektoru byl co možná nejčistší a nejprůhlednější, stát by měl jasně formulovat své priority i to, jak chce které z nich poskytovat – a také financovat. Neziskové organizace pak mohou reagovat odpovídající žádostí o dotaci. Ve svém proslovu k zástupcům členských sdružení České rady dětí a mládeže (ČRDM) to 6. prosince 2004 v sídle Senátu to řekla bývalá předsedkyně ČRDM Jana Vohralíková. Své vystoupení zaměřila na možnosti zlepšení přístupu státní správy respektive samosprávy k občanského sektoru.

    „To, že vychováváte děti, vzděláváte je, to, že nevládní organizace poskytují služby v sociální oblasti, že „zelení“ se snaží o ochranu životního prostředí… – to jsou přece služby, které stát financuje. I když tomu tak neříká,“ míní Jana Vohralíková. Její předvánoční vystoupení ve Valdštejnském paláci by se dalo charakterizovat jako „hrst hřejivých slov a rady do života“ od člověka, který dlouho působil v nevládním sektoru, a cenné zkušenosti nabyl i jako výkonný státní úředník.

    Bývalá šéfka dětské a mládežnické rady také upozornila na chystaný zákon o obecné a veřejné prospěšnosti. „Můžeme si říkat, co chceme. Ale já si myslím, že zhruba každý třetí poslanec je fotbalista, každý čtvrtý je myslivec, každý pátý rybář. A teprve každý patnáctý, dvacátý někdy pracoval s dětmi,“ poukázala Jana Vohralíková na „váhové kategeorie“, mezi nimiž se může při projednávání leckteré právní normy v parlamentu ČRDM ocitnout.

    Na daňové asignace – jejichž podpora názorově rozděluje členská sdružení ČRDM – je třeba podle ní pohlížet jako na jedno z řady opatření užitečných jen ve své provázanosti a celku. „Asignace je skvělá a úžasná myšlenka. Ale jestli nebudou jen jedním korálkem v řetízku kroků, které stát vůči neziskovému sektoru udělá, tak se stanou nástrojem, který se obrovsky obrátí proti vám,“ soudí Jana Vohralíková. První krok, který by podle ní po přijetí příslušného zákona učinilo ministerstvo financí, by totiž bylo snížení dotace nevládním organizacím o jedno procento. „V kategorii vyjmenovaných zůstanou sportovci, myslivci, rybáři, hasiči, odborové organizace. A možná pak budeme řešit – jako teď řešíme s DPH – problém, jestli jsme tam taky náhodou neměli být, společně se sportovci…“ nastínila možný vývoj událostí Jana Vohralíková.

    Pozornost posluchačů obrátila rovněž k přípravám otevřeného, veřejného registru nevládních organizací. Registr by po svém spuštění měl zpřehlednit terén pro přidělování dotací, eventuálně asignací.

    Účastníci „mikulášského“ setkání v Rytířském sále Valdštejnského paláce si ze slov bývalé předsedkyně dětské a mládežnické rady mohli odnést mimo jiné i jednoduchá leč trefná doporučení týkající se zpracovávání svých projektů. Třeba to, že projekty je třeba psát srozumitelně. „Nesnažte se vypadat sofistikovaně; proti vám nesedí vědci, ale obyčejní lidé, kteří chtějí a potřebují vědět, kam a proč mají dát peníze,“ podotkla Jana Vohralíková. Varovala také před přílišným finančním „nafukováním“ projektů a před ledabylým přístupem k vyžadovaným náležitostem. „Když ve vyhlášce stojí, že něco musíte odevzdat ve třech yyhotoveních, tak nemůžete odevzdat jen jedno – to prostě nejde,“ domlouvala plénu. Kdyby v něm seděl mezi zástupci členských sdružení nějaký odpovědný úředník, jistě by se k závěrečnému potlesku s chutí připojil.

    Autor